O nešťastné holce s velkými sny

...příběh o tom, jak jsem se rozhodla, že se ze života neposeru

Tak jo... to takhle jednou žila taková malá holka, ona se jmenovala Maříková a ještě k tomu Angelika, jméno Angelika získala podle filmů o Angelice, které maminka tolik milovala. Tahle Maříková byla naprosto šílená, podle maminčina vyprávění taková byla už odmala.

Byla vždycky takovej blázen, kterej měl svou hlavu a dělala si lumpárny, který jí zrovna napadly. Už odmalička tahle holka mluvila sprostě, protože to odmala prostě znala a myslela si, že je to normální. No, nikdo jí to dodnes neodpáral a ani už neodpáře, páč je to součástí její osobnosti a je to hluboce zakořeněné, ba co víc, ona ta Angelika je s touhle částí své osobnosti v pohodě. Tahle Maříková se jako tak nějak snažila prokousávat světem a zakoušela denní krásy a fakt si je užívala, užívala si je tak moc, až se to mnohým lidem fakt nelíbilo. Spoustě lidem nevyhovoval její smích, její ztřeštěnost a její výstřední chování. Některým lidem se to nelíbilo tak moc, až se s touhle holkou prostě přestali bavit no a některým lidem se to nelíbilo tak moc, že měli potřebu na ní útočit.

Tahle Maříková byla stále napadána za to, jaká je, bylo jí třeba 8 a myslela si, že svět je krásné místo a ostatní jí ukazovali, že jako jo, ale ty jsi divná. Páč se moc směješ a hlavně! moc nahlas se směješ a dokonce se směješ všude, třeba ve školní jídelně a třeba hned po ránu. No a Angelika si to hrozně brala, byla smutná a často si myslela, že život nemá smysl a ona se ta malá holka bála a chtěla, aby všechno bylo fajn... no a ikdyž bylo spoustu světlých momentů, tak ono to v závěru prostě nebylo fajn, bylo to na nic. Byla to malá holka, s velkými sny, malou odvahou a smutkem v srdci. Jediné přání, které měla, bylo vypadnout pryč od všeho a konečně žít svůj život. To už jí bylo třeba 13 let a ona začala chápat, že co prožívá, neprožívá každý.

Když téhle Maříkové bylo 14 let tak začala nejhorší etapa jejího života a dodnes jsem nenašla odvahu o tom takto veřejně psát, proto tuto svou těžkou kapitolu nebudu rozvádět a napíši, že jsem přišla v životě o člověka, který mi byl ze všech na světě nejbližší. Třeba jednou najdu odvahu a i tento příběh se naučím vyprávět, zatím se na to necítím. Ale ať držím pomyslnou dějovou linii... Tahle Angelika Maříková v 15 letech pochopila, že smrt není cizí slovo, nýbrž něco s čím se mohou setkat i její nejbližší...

No a šla dál, přečetla pár knížek a zamilovala se do starých lidí, začala při škole pracovat v domově důchodců a byla naprosto pohlcena péčí o ně. Studovala zdravotní školu a poznala spoustu úžasných lidí, kteří nejen, že ji brali takovou, jaká byla, nýbrž jí byli oporou a měli ji skutečně rádi. To bylo krásné...to vám bylo tak nádherné. Doma už to tak jednoduché neměla, ačkoliv se se svým otčímem snažili fungovat, jak nejlépe oba dokázali, tak společná péče o mladšího brášku prostě nebyla podle představ ani jednoho z nich, o péči o domácnost ani nemluvě. A tak Maříková byla ve fázi, že chodila ze školy do práce a z práce spát a pak do školy, u toho se starala o domácnost, svého mladšího brášku a snažila se vídat se svým tehdejším přítelem a s přáteli.

No, a když téhle Angelice bylo 18 let, ona úspěšně zvládla maturitu a jakžtakž se vylízala z rozchodu s přítelem, tak získala příležitost, kterou prostě čapla za pačesy a šla do toho. Odstěhovala se do cizí země, do Německa, kam začala chodit do školy a pracovat v nové práci. Šly tenkrát s ní její dvě kamarádky ze střední školy a ona se těšila na nové zítřky.

A jak to tak bývá, můžeš utéct fyzicky odněkud... ale nikdy neutečeš sama před sebou. Jedna ze spolubydlících tu naší Maříkovou úplně nedávala a vytáčelo jí i "Krásné dobré ráno" a tím pro Angeliku začala kapitola samoty... procházky, fitko, písničky - milovaný Ektor - a práce, práce, práce... A Maříková najednou začala být šťastná, nějak začala nacházet sama sebe.

Tahle Angelika si pustila dokument s názvem "Tajemství" a tam se hodně mluvilo o zákonu přitažlivosti. Ten tvrdil, že když si něco přejeme, tak si to do života přitáhneme. No a tak to zkusila uvést do praxe, že jo. Tahle Angelika si v té době nepřála velké money, super káru a luxusní barák, přála si lásku. A ona to fakt dala, přitáhla si k sobě tolik lásky, že se jí zdá dodnes nevyčerpatelná. Do Německa začal jezdit princ na bílém koni - doslova - a od té doby již nemusím vyprávět v minulosti, ale něco ve mne mi říká, že v té době jsem to začala být "JÁ".

Konečně jsem začala ŽÍT SVŮJ ŽIVOT. Užívala jsem si lásku a po roce a půl pobytu v zahraničí jsem se rozhodla vrátit a žít po jeho boku. Našla jsem si tehdy práci jako zdravotní sestra v Německu u hranic a spokojeně dojížděla do své milované práce. Ve svém volném čase jsem se věnovala sportu, osobnímu rozvoji a svým blízkým.

Je nutné podotknout, že to nebylo tak růžové, jak se může zdát, právě v téhle nejšťastnější fázi mého života, se mi rapidně zhoršilo zdraví. Tehdy jsem z toho byla hodně smutná, říkala jsem si: ''Proč zrovna já?! Proč teď? Když jsem konečně šťastná?!'' No jejéj, dnes se musím pousmát své dřívější naivitě a tomu, jak jsem nebyla ochotná připustit, že si za své problémy mohu já sama.

Ale to je zase jiný příběh...

Když si takto zpětně připomínám svůj příběh, vnímám jej jako takovou svou osobní pohádku.

V pohádce bychom použili staré známé: "A žili spolu šťastně až dokud nezemřeli."

Také vás vždy zajímalo jak to vlastně pokračuje?

No... jak to tak bývá, člověk nechce úplně zůstávat na jednom místě, protože tam ta energie prostě stagnuje, ačkoliv svou práci zdravotní sestřičky miluji a vnímám ji jako své velké poslání v životě, tak vím, že až jednou budu maminkou, moje priority se změní. A tak jsem se rozhodla, že již teď, při práci, si začnu budovat něco svého. A řekla jsem si, že budu podnikatelkou. Já :D která absolutně neměla páru o tom, co podnikání obnáší. Naštěstí jsem narazila díky kamarádce na krásný projekt, díky němuž jsem se naučila, jak to celé funguje. Dřív jsem si myslela, že podnikání je o velké počáteční investici, placení reklam a neustálém nabízení někomu něco. Naštěstí jsem díky projektu zjistila, že tomu tak doopravdy není, že podnikání není o tom, propagovat nějakou značku, ale bý sám svou vlastní značkou. A to mi dává velký smysl.

A tak jsem se v roce 2019 pustila do budování nové kapitoly - stala jsem se podnikatelkou.

Začala jsem eshopem, přehoupla jsem se k poradenství, zamilovala se do práce se dřevem a začala vyučovat němčinu. A moc se těším, co do budoucna ještě přibude :)

Ne, ještě nevydělávám ty miliony, které jsou teda v plánu..., ale už teď vím, že to má smysl. Pochopila jsem, jak moc je seberealizace , svoboda a kreativita v životě důležitá. Pokročila jsem v osobním rozvoji a dala průchod sama sobě a své osobnosti.

Dnes už mne nezastraší žádný komentář typu: "Maříková ty jsi blázen." Jasně!! Říkám JO! Jsem blázen a jsem taková a mám to ráda a miluju to. A ne všichni mne takovou budou brát, ale ten kdo bude, ten za to sakra doopravdy stojí.

Tak tohle bylo o té šílené Maříkové, která vás zahlcuje těmi svými bruslemi a fitness a podnikáním, byla to kdysi malá holka, ubrečená ve svém pokoji, ubrečená v cizí zemi, v cizím městě, s pocitem, že jí nikdo nemá rád a bylo by lepší, kdyby nebyla. Byla a už není, protože pochopila, že na tenhle svět jsme nepřišli trpět, ale sakra si tuhle bláznivou životní jízdu užít se vším všudy!

Děkuji, že jste si můj příběh přečetli až do konce.

Buďte sami sebou, ať to stojí, co to stojí a žijte svůj život tak, jak chcete vy a ne jak je od vás očekáváno. To je to nejvíc, co vám chci říct.

S láskou,

Ange